recoil.cz

Electrogarden Network rozhovor

2002-leden
Převzato ze stránek Electrogarden Network
redakce Electrogarden
Překlad: Jana Tůmová

Alan Wilder dosáhl během svého působení u Depeche Mode absolutního vrcholu. A to jak v případě formování hudby, tak i v práci producentské. Skupinu opustil a začal experimentovat až za hranice přípustné pro muziku DM. Fanoušci i lidé z branže se ptali po důvodu jeho rozhodnutí odejít - vždyť skupina vyprodávala stadiony. Alanova umělecká dráha byla ale jasná - naplno se tak zrodil projekt Recoil. Alan si mohl konečně svobodně pohrávat se svými nápady, k dispozici mu bylo vynikající zázemí Mute Records - mohl vyjádřit vše, co mu působení v DM neumožňovalo. Každý produkt Recoilu je očividně plný neskonalé kreativity. Posluchač jistě ocení komplikovanost hudby, odpoutané od všech zavedených struktur. Recoil není klasická skupina, je to projekt - neexistují žádné předem stanovené termíny, podílejí se na něm různí spolupracovníci, je plný nesčetných hudebních žánrů, a svou náladou se nepochybně blíží filmovému dílu. Alanův Recoil má své vlastní přívržence, už není součástí popularity, kterou se chlubí DM. Spousta DM fanoušků ale stále volá po jeho návratu, postrádají jeho umění. Alan byl tak laskav a poskytl svůj rozhovor Elecrogarden, kde se k tomuto tématu vyjadřuje.

EN: Kdy jsi poprvé začal přemýšlet o Recoilu? Existovalo něco, co Tě v Depeche Mode hudebně nenaplňovalo? Nebo jsi měl jiný důvod?
AW: Nevybavím si přesné datum, ale bylo to někdy v polovině 80. let. A byla to opravdová náhoda. První nahrávky nebyly nikdy určeny k vydání - bylo to pouze experimentování se samplerem. Pohrával jsem si s kousky již existujícího materiálu Depeche Mode (a i dalších). Mým cílem bylo vyzkoušet, jestli mohu předělat písně tak, aby se dostaly do úplně jiného kontextu. Jednou jsem to přehrával Danu Millerovi, a tak vznikla myšlenka vydání 12" vinylu. A tak se zrodil můj sólový projekt.

EN: Jaké byly důvody, které Tě vedly k rozhodnutí definitivně opustit Depeche Mode? Událo se něco konkrétního, co Tě k tomu přimělo? Můžeš nám popsat, jak se to zbytek skupiny dozvěděl a jaká byla jejich bezprostřední reakce na takovou novinu?
AW: Důvody byly složité - spojení různých faktorů, které se postupně vytvářely a vedly k mé nespokojenosti. Nespolupracovat na dalších projektech jsem se rozhodl během nahrávání "Songs Of Faith And Devotion" v madridské vile (bydlel jsem společně s ostatními členy kapely, což napomohlo zatlouci další hřebíky do naší rakve), chtěl jsem ale nejprve dokončit slíbené turné "Devotional", částečně proto, že jsem měl rád koncertování, a částečně proto, že jsem nemusel být s ostatními neustále v bezprostřední blízkosti. Když turné skončilo, zjišťoval jsem, jestli to pořád cítím stejně - a cítil jsem - tak jsem všechny svolal do naší kanceláře. Nebylo ale možné mluvit s Davem (který žil v Los Angeles), přestože jsem mu nechal několik zpráv na záznamníku. O svém odchodu jsem tedy informoval zbylé dva členy kapely a Daveovi poté poslal fax (což se zdálo být jedinou možnou variantou) a dostalo se mi smíšených reakcí. Žádnou od Davea, stisk ruky a potřesení ramen od Martina a agresivní rozhořčení od Fletche.

EN: Někde jsem četl, že se nepovažuješ za textaře, ale spíše za někoho, kdo sestavuje hudbu a zvuky, vytváří z malých kousků instrumentace, povahu zcela odlišnou od typického procesu psaní textů. Můžeš rozvést, kde vidíš svou sílu a slabost v této oblasti?
AW: No, to je fakt. Pro mě je vzrušující mít mnohomluvnou melodii, skvělý hlas a texty - a s tím vším pracovat. Mohu tak vytvořit část hudby, která charakterizuje podstatu celé skladby, zachytit její atmosféru. To cítím hned, zbytek je obyčejný konstrukční proces, kdy skládám dohromady všechny elementy a snažím se vypilovat zvuk.

EN: Mohl bys mi vlastními slovy popsat, jaký je rozdíl mezi projektem Recoil a kapelou?
AW: V mnoha směrech je to něco diametrálně odlišného. Zde není žádná demokracie, žádné podbízení se nápadům, které sám neuznávám nebo s nimi nesouhlasím, žádné kompromisy. A i když musím spolupracovat se zpěváky nebo textaři, nechávám jim volnou ruku (mohou se tak projevit jak chtějí, výsledek ale edituji zase já). Být sám samozřejmě přináší také těžkosti, někdy je složité motivovat sám sebe, máte nedostatek podpory nebo odezvy - a to může být skličující. Přesto mi tento proces experimentování vyhovuje. Představa toho, že si mohu se vším hrát podle libosti a jak dlouho chci, se mi líbí.

EN: Domníváš se, že tvá volba jistým způsobem brání popularitě Recoilu? Lidé se mnohem častěji upínají ke klasickým kapelám, se kterými chtějí spolupracovat.
AW: Je třeba brát zřetel na fakt, že nezasvěcený člověk může chápat nepřítomnost stálého zpěváka jako problém. Trápí to hlavně producenty v rádiích - jejich malé mozky to nejsou schopny pochopit.

EN: Co takhle Recoil živě? Jak bys přemístil obrovský počet svých spolupracovníků ze studia na pódium? Vzal bys na koncert všechny nebo jen část z nich?
AW: Ani bych to nezkoušel...

EN: Jaká je spolupráce s Alanem Wilderem? Jsou Tví spolupracovníci ve studiu pod dohledem? Kolik jim dáváš prostoru? Mohou Recoil nějak ovlivnit?
AW: Jak už jsem jednou řekl, vybírám si je opatrně. Dostávají ale prostor k seberealizaci, zvát si lidi s rozličným talentem by bylo jinak bezpředmětné. Takže dokud budu mít důvod dělat hudbu právě s takovou atmosférou, která mě baví, budu spolupracovat s kýmkoliv, o kom si budu myslet, že se k tomu hodí (a třeba i s více lidmi). Nejprve o všem diskutujeme, pak teprve přijde na řadu nahrávání. Dávám přednost tomu, když mě nechají předělat jejich prvotní materiál, ke kterému postupně přidávám další kousky a celá věc tak dostává konkrétní rysy.

EN: Co si myslíš o dnešním Elektropopu? Kapely jako Mesh a De/Vision jsou teď novými vůdci hnutí, které vzniklo v polovině 90. let - trochu jako byli Depeche Mode od poloviny 80. let. Kromě toho existuje také mnoho méně známých skupin jako třeba americká A Different Drum. Myslíš si, že dochází k opětovnému vzestupu Synthypopového hnutí?
AW: Zdá se, že je kolem hodně elektronické či industriální hudby. Ale abych řekl pravdu, moc ji neposlouchám. Nevím, kdo je kdo. Poslouchám všelijakou neobvyklou hudbu, buď z nostalgie, nebo protože mě prostě zvláštní styly přitahují. Ve skutečnosti mě elektronická hudba moc nebere - bez legrace, většinou mě nechává chladným.

EN: Jaké používáš nyní vybavení? Dáváš přednost analogovým nebo digitálním nahrávkám?
AW: Nejvíce používám ProTools a Logic s dvěma 21" monitory. Všechno pracuje naprosto flexibilně a já do toho mohu hodně zasahovat. Zvuk ženu přes Neve konzoli a můžu si vybrat, jestli použiji další vybavení na převod do digitálu. Podívej se na mé stránky, tam je úplný seznam mého vybavení.

EN: Věnuješ se naplno samotnému programování audia nebo raději zůstáváš u předem předprogramovaných věcí?
AW: Protože to je neustálý proces, nedělám mezi tím rozdíl. Většinu samplů a konstrukčních věcí dělám v počítači sám, na závěr ale přizvu technika. S posledním albem mi hodně pomáhal Paul Kendall. Je dobré, když se na to někdo podívá z jiného úhlu.

EN: Co si myslíš o softwarově založené syntetizaci, digitálním filtrování a některých nových technologiích jako vyvíjející se platformě ProTools s plug-iny, které odstraňují potřebu dalších nástrojů? Vidíš v tom budoucnost nahrávání?
AW: Velice rád používám další nástroje, zejména kompresory, páskové zpožďovače atd., třebaže je digitální podoba mnohem více impozantní.

EN: Jak se ti spolupracuje s Mute? Jsou nějaké problémy s tebou zvolenými hosty nebo Ti dávají prostor a máš svobodnou ruku?
AW: V podstatě mám dobrý přátelský vztah s Danielem Millerem (šéfem Mute), ten vždy respektuje mé názory a přání, které se týkají Recoilu. To je něco, co bych u jiné nahrávací společnosti neměl. Mute dává svým hudebníkům prostor přirozeně se rozvíjet, i když očekává na oplátku výsledky. Malý tlak ale nemůže být na škodu. Bohužel si ale myslím, že nevědí, jak mou hudbu propagovat - takže jen čekají, dokud jim něco nedám a pak následují "klasické" marketingové aktivity. Je to docela frustrující a musím přiznat, že právě kvůli tomu je pro mě těžké vytvářet nové a nové nahrávky, které posléze dostanou jen malou podporu a budou chápány jako "komplikované".

EN: Existuje nějaká umělecká cesta, kterou chceš, aby se Recoil ubíral? Co můžeme v příštích nahrávkách očekávat?
AW: Zatím ještě nevím.

EN: Už jsi přemýšlel nad vydáním něčeho popovějšího?
AW: Ne konkrétně, ale myslím si, že některé mé nahrávky jsou poměrně komerční, třeba jako "Jezebel".

EN: Je zde ještě nějaká šance Tvé spolupráce s Depeche Mode?
AW: Malá šance - oni mě nikdy nepožádají a já bych to stejně asi ani nepřijal ;-)

EN: Jaký je Tvůj současný vztah s Davem, Martinem a Andym?
AW: S Davem a Martinem velmi přátelský, i když se vídáme jen příležitostně. O Fletchovi skutečně nic nevím, protože jsem s ním nemluvil ani ho neviděl 5 let.

EN: Za celé Electrogarden ještě jednou díky za rozhovor.
AW: Není zač...