recoil.czčeskyenglish

Bluesová expozice Alana Wildera

2007-červen-15
Převzato ze stránek Realease Magazine
Redaktor: Mattias Huss
Překlad: Veronika.DM


Alan Wilder si vzal dlouhou hudební přestávku, ale nakonec ho jeho manželka dokopala zpátky do studia a jsme tu znovu. V našel třetím rozhovoru o Recoilu během 10-ti let, najdeme více o tom, jak maestro vytváří svou hudební magii.



Odstartování

Kde jsem byl? Každý to chce vědět, ale opravdu to není tak vzrušující. Dlouho jsem odkládal založení rodiny, pracoval jsem venku i uvnitř studia a byl na cestách. Teď, když jsme měli druhé dítě – Stanleyho, mi to připadalo tak trochu nefér nechat svou ženu dělat všechno samotnou a já také nechtěl to všechno opustit. Užíval jsem si sledování kriketu a světového poháru, chození do kina a restaurací.


Album subHuman, první nový materiál Alana Wildera od roku 2000, je výsledek nejen tvůrčího boje ale také technického.


Uvědomil jsem si, když mi Hep (Hepzibah Sessa, Wilderova žena) řekla, abych se vrátil zpátky do studia, že mi to už trochu chybělo. Myslím, že jsem šťastnější, když jsem kreativní. Pravděpodobné jsem se po domě mrzutě toulal už trochu moc dlouho. Ale byl to také druh zastrašení, protože jsem zapomněl, jak pracovat s vybavením. Dokonce i po pár letech mimo je těžké to znovu zachytit. Když používáš technologii jako já, věci se mění velmi rychle. Musel jsem vyměnit všechno své vybavení, takže první tři měsíce jsem jenom seděl, pročítal návody a zkoumal software, abych zjistil, co to vlastně umí.


Představte si Alana Wildera, jak se probojovává základy zvukového edičního programu. Přece jen jsme všichni lidské bytosti a možná mám přesto pokroucenou image Alana Wildera.


Někteří lidé si myslí, že jsem velmi technicky založený, ale opravdu tomu tak není. Jsem dobrý v hudebním uspořádávání a instrumentaci. Ten zbytek je náčiní, co mě sem dostalo a je spousta lidí jsou v jeho ovládání mnohem lepší než já.



Staré styly v souvislosti

Láska Alana Wildera nespočívá tolik v technologii, jako hudbě samé. Soudě podle obvyklého bluesového obsahu subHumanu, vrcholu starších skladeb jako Jezebel a Electro Blues for Bukka White, má černá hudba v jeho srdci speciální místo.


Hodně se zajímám o blues a gospel a takovéto druhy hudby. Nevím, proč mi to připadá tak dojemné. Myslím, že je to tím citovým obsahem. Myslím si, že je to zdroj veškeré populární hudby, zda ji máš rád nebo ne. Vzpomínám si, když jsem to poprvé zkoušel s hudbou, tak místo procvičování hry na piano a hrají klasických děl, jsem se vždycky snažil přijít na to, jak hrát blues. Vždycky jsem se o něj zajímal a teď s moderní technologií, máš ty výhody uspořádávat a dávat staré styly hudby do nových souvislostí, což je to, co dělám dlouhou dobu.



Problémy s Joem

Hlavní mužský hlasový herec v představení subHuman je texaský usedlík a bluesový zpěvák Koe Richardson, kterého Wilder objevil na internetovém vyhledávači jako vhodného vokalistu. Jeho naříkající, vrčící a suše poznamenávající hlas figuruje prakticky na celém albu.


Opravdu si dost živě nepředstavím konečný následek, když pracuji. Mohlo by to být složité, když nevíš, kdo bude zpívat a tak dále. Nechávám si svobodnou mysl a nechám ji tvořit, když k něčemu dojdeme. Jak jsem řekl, měl jsem v hlavě nějakou představu, když jsem našel Joea. Hudba, kterou jsem upravil do toho stupně, naznačovala bluesový přístup a on byl tak flexibilní a přizpůsobitelný tomu, co jsem mu navrhl, že bylo docela snadné přimět ho dělat jiné věci. Pár nahrávek bylo počato jím (Backslider a 5000 Years). To byl typ jeho skladeb, které jsem pak předělal nebo k nim přidal hudbu. Ostatní nahrávky vzešly ode mě, takže to byla skutečná spolupráce.


Anglická zpěvačka Carla Trevakis je další vokalistkou na albu a chladný závaz čerstvého vzduchu uprostřed napjaté atmosféry Richardsonových skladeb.


Je tu nebezpečí s Joem. Je silná osobnost. Já si to opravdu nemyslím, ale dokážu si představit lidi, jak si myslí, že je ho plné album. Potom, co jsme s ním pracovali, jsem cítil, že potřebuji ženský hlas, aby nějak vyvážil jeho přítomnost.



Zkušenost s kinem

Album bude také vydáno ve formátu DVD obsahující 5.1 surround verzi a předělávky. Ten nápad přišel, když Wilder dohlížel na uspořádávání soupisu Depeche Mode.


Verze 5.1 je obrovskou příležitostí udělat některé zvuky a textury trochu víc jasné. To, co jsem dělal loni, zahrnovalo remastry Depeche Mode, kde bylo všechno zremixované na 5.1, takže jsem měl příležitost vyzkoušet různé přístupy k vytváření těchto mixů, ačkoliv jsem to vlastně já sám nevytvářel. Byl jsem tam jako poradce. A pak, když jsem dělal vlastní album, říkal jsem si, že to pro mě byla obrovská příležitost, jak si udělat vlastní 5.1 mix. Vše, co to zahrnuje, je rozvinout nějaké ozvěny, atmosférické nástroje a atmosférické části okolo, dát nějaký ten materiál do pozadí... je to podobné jako v kině. Myslím si, že ti to dává šanci slyšet všechny ty malé detailní zvuky. Je to zábava.


Dělali jsme mix celého alba, které je velmi velmi zkrácené – stereo mix ne 5.1 verze. Je to skoro to samé uspořádání ale se spoustou vynechaných instrumentů a více do popředí daných hlasů. Je to prostě pro lidi, kteří se o to hodně zajímají. Dává jim to náhled do výroby hudby.


Alan Wilder vypadá šťastně, že je zpátky v hudebním koloběhu a je zaneprázdněný různými propagačními akcemi subHumanu. Co potom?


Nakonec si myslím, že se vrátím zpátky do studia. Neptejte se mě, co z toho bude, protože nemám ponětí. Budu tam sedět a nadávat si, že už asi rok a půl nemám nic doděláno a ten den začnu. Co budu sakra dělat? Budu muset začít něco dělat se samply a různým vybavením. Možná najdu nějaký nový software, který mě zaujme. Pravděpodobně se příště trochu pohnu od bluesu jiným směrem.


© 1999-2012 Recoil.CZ