recoil.cz

2007 SubbaCultcha Alan Wilder rozhovor

2007
Převzato ze stránek Subba-Cultcha
Redaktor: Paul Raven
Překlad: Veronika.DM

Paul Raven hovoří s dřívějším členem skupiny Depeche Mode Alanem Wilderem o posledním vydání jeho projektu jménem Recoil, o politice v hudbě a měnící se tváři nahrávacího průmyslu.

V roce 1986, 4 roky po vstupu do známé elektro-popové skupiny Depeche Mode, vydal Alan Wilder u Mute Records svůj sólový projekt pod názvem Recoil. Tento projekt setrvával na vedlejší koleji až do Wilderova odchodu ze skupiny v roce 1996, kdy získal více času rozšířit seznam jeho spolupracovníků a hostujících vokalistů.

Recoil je známý pro svou hlubokou a šťavnatou zvukovou paletu, často doprovázenou mluveným slovem umělců i zpěváků. Poslední album Liquid bylo vydáno v roce 2000. Nyní po 7-mi letech vyčkávání se Wilder vrátil s albem subHuman, temnou a mrzutou kolekcí bluesových skladeb, které určitě zaujmou jeho staré fanoušky stejně tak jako ty nové.

Zastihl jsem Alana na telefonu a zeptal se ho na pár otázek ohledně Recoilu, jeho dlouhé životní dráhy a měnící se struktury hudebního průmyslu.

Býváš stále tak rozrušený svydáním nového Recoilu jako před 20 lety, nebo je úleva mít to všechno konečně za sebou?
Obojí. Když album dokončíš, je to obrovská úleva. Je to vyvrcholení tak dlouhého období... Co se stane, když se dostanu asi do druhé třetiny celé té cesty, řeknu si "Oh, opravdu tu máme album" Dlouhou dobu si nejsem jistý, jestli mám opravdu dost materiálu k tvorbě patřičné nahrávky, víš? Hlavně když nepíšu písně.

A pak, když se dostávám ke konci, je to úleva a je to také docela vzrušující – to období tvorby. Hodně lidí si neuvědomuje, jak dlouho trvá od dokončení posledního mixu do vytvoření nějaké prodejné formy alba. V dnešní době je tolik formátů vydání, tolik propagačních a marketingových prostředků a ty musíš kontrolovat všechna hlediska. Je to docela tvrdá práce.

Takže po třech obdobích v hudebním průmyslu jsi stále nervózní, co se týče kvality tvých nahrávek?
Ano, to jsem a myslím, že trocha sebepochybnosti je dobrá věc. Nutí tě to pořád se zlepšovat... Když nepochybuješ o tom, co děláš, zvaž, jestli se to dá zlepšit a ty to můžeš udělat lépe. Jinak to s tebou půjde pravděpodobně od desíti k pěti. Radši si myslím, že každá nahrávka se dá zlepšit než-li zkazit.

Ale tento pocit rozrušení...dobrý příklad byl včera, když mi poprvé byla dána vinylová verze alba. Byl to opravdu kouzelný okamžik. Ten okamžik, kdy dostaneš do rukou hotové album a vidíš ho poprvé, nikdy neumírá. Vinyl je báječná věc. Je to speciální vydání vložené skládačky... Je to skutečný hukot.

Vinyl je stále jakýmsi způsobem totemický. Je to větší výtvor než CD nebo stahování z internetu?
Samozřejmě, lidé v mém věku pamatují, co pro nás vinyl znamenal, když jsme byli mladí – sebrat nahrávku, prostudovat to umělecké dílo a zkoumat podrobnost každého malého detailu. Je smutné, že vinyl pomalu mizí, ačkoliv má stále své fanoušky. Ale to umělecké dílo, ten fyzický produkt je něco, co mizí.

Kdyby ses mohl vrátit v čase a navštívit sám sebe, když jsi tvořil první Recoil album, co by sis prozradil o časech, které přijdou?
V té době to byla záležitost čistě bez přípravy. Nikdy jsem nezamýšlel to vydat. Bylo to něco, co jsem nahrál doma na 4stopou pásku. Dokonce jsem si ani nemyslel, že bych z toho mohl někdy udělat nahrávku. Bylo to jako "Jo, budu se doma jen tak poflakovat s klávesama, když mám trochu času" Přehrál jsem to Danielu Millerovi, zakladateli Mute Records, a on řekl "Dobrá, můžete to vydat" a já mu řekl "Ale já to opravdu nechci přehrávat znova" načež mi odvětil "Můžeme to prostě vydat tak, jak to je" Já řekl "Ale vždyť je to nahrané na kazetě" a on odpověděl "Dobře, to vážně vůbec nevadí..." A tak se stalo. Zrodilo se to vlastně skoro náhodou a vždy, když jsem měl trochu času pro sebe, říkal jsem si "Udělám toho víc" a tak to po letech trochu víc zvážnělo, ale neměl jsem s tím žádné dlouhodobé plány, žádná očekávání. Stále to dělám pro své osobní potěšení a vše ostatní, co se kolem toho děje, je jen vedlejší produkt.

To je záviděníhodné. Chceš říct, že ti nevadí ten obchodní úspěch Recoilu? Tak jak by sis vysvětlil jeho úspěšnost?
Jak jsi řekl, je to záviděníhodné. Jsem za to vděčný. Minulost mě naučila těšit sám sebe a já to opravdu oceňuji. Mnoho lidí nemá takový přepych. Ale je to přirozený proces. Prostě dělám, co mě těší a když to po čase začne mít úspěch, není na tom nic špatného. Když ne, tak to také vůbec nevadí, chápeš?

Nedá se říct, že když album dokončím, tak nedělám, co je v mým silách, abych ho proslavil bez ohledu na hraní živě. Udělám, co budu moci, vytvořím vydání pro rádia a budu ho propagovat, budu dělat rozhovory a všechno to, co musím dělat. Nedělá mi to problém. Ale když tvořím hudbu, nemyslím na to. Snažím se pouze udělat hudbu, kterou nikde jinde neuslyším, něco co chci poslouchat.

Můžeš nás nechat nahlédnout do procesu psaní písní? Dostaneš nějaký nápad a hned s ním jdeš do studia?
Mám nejasné nápady, ale nejsou to ještě písně. Ze zkušenosti vím, že nejsem dobrý skladatel a psaní písní mi nejde tak přirozeně. Takže si musím uvědomit v čem spočívá má síla a ta se skrývá mnohem víc ve zvuku, instrumentálu a výrobních procesech. Na to se soustředím nejdříve a nechávám tomu volný průběh. Ale mohu být z takovéto práce frustrovaný. Není tu nic od čeho by se dalo začít, tak se jen tak potloukám dlouhou dobu ve tmě.

To se vracíme zpět k tomu, co jsem řekl dříve. Jestli mám vlastně vůbec nějaké album. Ale já nemám odvahu k někomu prostě jít a říct "Hej, pojďme psát hudbu spolu" a dívat se, co se bude dít, takže musím nejdřív něco začít, a pak to prezentovat. Což je to, co jsem dělal teď. Přišel jsem s pěti nebo šesti atmosférickými kousky, které neměly žádný střed, ale měly bluesové vedení. Tak jsem hledal někoho, kdo by poctil mé vedení. Tak jsem na Googlu našel Joea (Richardsona). Promluvili jsme si a dal jsem mu CD s mou rozdělanou prací. Umíš si představit, jak to asi vypadalo. Poslechl si to a řekl "Jo, mám několik nápadů", a tak jsme se dali dohromady. Když začal zpívat, řekl jsem si "OK, teď máme nápad, kam to směřovat".

Typ vpřed a vzad?
Jo, to je přesně to, jak si to představuješ, když pracuješ s různými lidmi. Musíš být milý k pocitům každého z nich a myslet na to, co každý z nich má rád. Nepoužili jsme všechno. Vyřadili jsme pár kousků, které nebyly vypracované tak dobře. Ale to všechno k tomu patří. Přináší to určitý druh nasčítaného napětí, hlavně když pracuješ s lidmi, které jsi nikdy neviděl. Mám ten pocit rád. Vždycky to nefunguje, ale víš, jaké to je, když potkáš někoho, koho se snažíš zaujmout a on se snaží zaujmout tebe... To vás dovede trochu dál, než původně mělo.

Na subHuman je delikátní téma politiky a plurality s písněmi o tom, jak jsou lidé viděni ostatními lidmi a o systému, který je kontroluje. Myslíš si, že hudba je vhodný způsob k doručení těchto myšlenek?
Myslím, že by to mohlo být myšleno určitým způsobem provokativně. Nemám žádné záměry ke změně světa, ale myslím si, že každý má šanci a příležitost učinit opatření, které nejsou jen plané řeči. Zkusím použít nějaký druh myšlení v pozadí všeho... Jak jsi řekl, nepíšu slova, tak hodně záleží na mém výkladu toho, co píší ostatní, a pak to zkouším prezentovat v přilnavou cestou.

Takže se snažím přemýšlet trochu víc o slovech a o tom, co znamenají. Myslím, že Joeova skladba '5000 Years' je stěžejní. To je to, co mě přimělo se na subHuman víc zaměřit a myslím, že je to velmi důležité, dokonce i když to není nová myšlenka. Je velmi důležité, co se ve světě děje. S moderní komunikací jsme si víc vědomi, co se ve světě odehrává a to je opravdu docela depresivní! Je to o lidské povaze, která vás nikdy nepřestane děsit!

Myslíš si, že Bonové a Geldolfové světa dělají něco dobrého?
Neodsuzoval bych je. Ano dělají, aspoň si myslím, že ano. Já nejsem aktivista, možná v tom všem dokážu hrát nějakou malou roli. Ale nemyslím si, že je něco špatného na tom zkoušet pomoct nebo upozornit naproblém, pokud to mylíš vážně a není to jen póza.

Jsi známý kvůli tomu, že zůstáváš stranou oku veřejnosti, ale brzo sis osvojil používání internetu jako propagačního nástroje a způsobu komunikace se svými fanoušky. Byl v tom čistě osobní zájem nebo jsi v tom viděl dlouhou paletu možností?
To byl jen způsob, jak odškodnit fanoušku za to, že nehraji živě. Bylo mi řečeno, "Když nevystupuješ živě, Alane, tak musíš najít nějaký jiný způsob, jak se zviditelnit!" Tak dávalo smysl použít internet... a věci se tolik změnily, nejvíc v posledních pěti letech. Myslím, že jsme udělali dost "Q & A" (Otázky a odpovědi) na webových stránkách asi před 10-ti lety a to je opravdový předchůdce tomu, co je teď MySpace. V tomto smyslu si myslím, že jsem se do toho dostal poměrně brzy a snažím se v tom teď pokračovat. Nemáš prostě na výběr. Musíš přijmout ten styl, jak se lidé v současné době dostávají k hudbě, který je tolik odlišný od stylu, který byl před pěti nebo deseti lety.

Slyšíme hodně o problémech, kterými prochází nahrávací průmysl díky novým technologiím jako je internet. Vidíš z tvého pohledu nějak se měnit tuto strukturu?
To je dobrá otázka a je jednou z těch na které jsem nedávno odpovídal mnohokrát. To závisí na tom, odkud pocházíš... Je spousta lidí, kteří zvedají souhlasně prst pro nahrávací průmysl a říkají "Dobře, jsi mimo hru, zkontrolujeme si to jako muzikanti sami", ale nahrávací průmysl je špatný filtr, chápeš? Hraje svým způsobem důležitou roli, takže je mi líto organizace jako je Mute Records a spousty dalších, které se musejí stáhnout zpátky kvůli dluhům nalevo, napravo i ve středu, protože se jejich CD neprodávají. Myslím, že hraje důležitou roli ve filtrování svinstva... ale na druhou stranu tu máš tlustého chlápka, který nám prodává pop-idolová svinstva a to nemůžu vystát. Takže jsem docela rád, když vidím nové skupiny, jak se prosazují sami na MySpace a prodávají svá CD online. Z pohledu muzikanta je to docela zdravá záležitost. Takže stojím ve středu. Vidím obě strany.

Jsou nějací potenciální spolupracovníci, se kterými jsi chtěl vždycky pracovat?
Pete Burns! (smích) Ne... je tolik typů lidí, tolik dobrých zpěváků... Nemám vybranou nějakou určitou osobu. Je to o tom, jako jsem říkal předtím. Je to o tom napětí, které práce s novými lidmi přináší, což je jednou z největších výhod, proč nebýt v kapele. Flirtovat a pracovat se spoustou lidí – to je něco co mi chybělo u Depeche Mode. Byli jsme hodně izolovaní a to bylo, mimo jiné, jedním z důvodů, proč jsem se chtěl pohnout dál a začít dělat jiné věci. A jsem si jistý, že příště (s Recoilem) tu budou zase další noví lidé a pravděpodobně i někteří z těch předcházejících spolupracovníků zrovna tak.

Objevil jsi nedávno nějaké dobré nové kapely, které jsi hledal?
Ne, ne tak docela... Nemám tolika času to všechno procházet. Vraťme se zpátky k tomu, co jsme řekli o MySpace. Musíš mít čas na to hledání. Když ti to nahrávací společnosti nepředhazují, musíš vyvinout snahu jako posluchač jít a najít nějaký zajímavý materiál a brodit se tím brakem. Mým problémem je, že já ten čas nemám. Nevím, jestli je to tím, že jsem už starý, ale radši projdu mou kolekci, která obsahuje posledních 30 let a najdu něco zajímavého zde. Ale tím neříkám, že na netu není dobrá hudba. Když svištím MySpacem, občas narazím na nějakou zajímavou věc.

A nakonec, je to 7 let od vydání Liquid...
Ne! (smích) Vím, na co se chceš zeptat! Nebude to tak dlouhé čekání na další album! Plánuji se vrátit do studia později v tomto roce. Jakmile dokončím propagaci subHuman, dám si pár týdnu v létě volno... Jestli se tak vůbec jednou stane! Musím vše zakládat na školních prázdninách, jinak vyslechnu přednášku od manželky "Nepůjdeš do studia, když jsou děti doma!"

Těším se, až to uslyším. Děkuji mnohokrát za tvůj čas.