Alan Wilder a Hepzibah Sessa přiletěli do Prahy krátce po 15. hodině běžným linkovým letem z londýnského Gatwicku. Naštěstí byli ušetřeni zdlouhavého odbavovacího procesu a přes V.I.P. zónu ruzyňského letiště přešli bez sebemenších problémů. Přímo z letiště se jeli ubytovat do hotelu 987, který patří do španělského řetězce Design Hotels Collection. Tento hotel si naslepo vybrala samotná Hep pomocí internetu a podle jejích poznámek předpokládám, že už v něm nikdy příště bydlet nebudou. Večer vyplnil tento sympatický pár krátkou soukromou prohlídkou Prahy.
Alan Wilder a Hepzibah Sessa v Praze na Ruzyni foto: Ivana Dvorská |
Alan v letištní hale foto: Ivana Dvorská |
Hotel 987 foto: hotel 987 |
Celý čtvrtek byl věnovaný médiím, tedy oficiální tiskové konferenci a rozhovorům pro jednotlivá rádia, noviny a časopisy. V původním návrhu se počítalo s rozložením těchto aktivit do dvou dnů, ale na Alanovo přání se všechna interview přeplánovala na tento den. Hned ráno jej čekal živý rozhovor s Dr. Bobem na rádiu Express a pak už rychlý přesun do Retro Music Hall, kde se konala tisková konference. Chvíli před jedenáctou hodinou se sedmá velmoc dočkala a Alan s úsměvem na rtech předstoupil asi před třicet novinářů. Musím přiznat, že mi tam bylo hodně stydno. Hned druhá otázka směřovala na Depeche Mode a jen zatvrzelý dotazovatel toto téma nemínil za žádnou cenu opustit. Nevím kolik ze zbývajících novinářů se na Alana připravovalo a dalo si práci o projektu Recoil alespoň něco zjistit, každopádně většinu Recoilovských otázek jsme pokládali s Filipem Macháčkem z Reportu sami dva. Po zhruba 45 minutách tisková konference skončila a následovala řada „face-to-face“ interview. Exklusívní rozhovor pro Recoil.cz byl na programu úplně jako poslední a když jsem si k němu s Alanem asi v 15 hodin sedal, zdálo se mi, že možná už svého rozhodnutí vměstnat vše do jediného dne trošku lituje. Téměř všechny hudební otázky jsem položil během zmiňované tiskové konference, takže náš rozhovor se týkal hlavně jeho dojmů z České republiky a pak se téma stočilo na fotbal u toho už jsme zůstali. Přepis našeho povídání bude uveřejněn na těchto stránkách na konci října. Večer čekal Alana ještě další rozhovor v Rádiu 1, takže byl akorát tak čas na zasloužené jídlo, beztak všem už kručelo v břiše dost nahlas.
V pátek si Hep a Alan konečně užili volna a trošku soukromí. Jako nefalšovaní turisté vyrazili do ulic na obhlídku Prahy. V jejich programu nechyběla Kampa, Karlův most, Pražský hrad a další turisticky vděčná místa.
Tento den vše směřovalo k Recoil party v klubu Retro Music Hall. Fanoušci z různých míst České republiky, ale také ze Slovenska, Polska, Maďarska, Německa, Ruska a snad i dalších zemí se před klubem míhali už od poledních hodin. Alan Wilder si ve svém hotelu připravil malé Meet 'n' Greet pro své nejvěrnější fanoušky - Olivera (www.recoil.info), Angelu (www.recoilogy.com), Toma (www.recoil19.net), Vlada (www.depmod.com) a Istvána se Stevem (www.freestate.hu). Mezitím byl klub na večerní akci téměř připraven. Krátce po devatenácté hodině se dveře konečně otevřely a první desítky fanoušku vklouzly do pěkných prostor Retro Music Hall. Víceúrovňový komplex byl vybrán velice dobře. Všude bylo čisto a uklizeno, z hlavního prostoru s pódiem a parketem bylo vidět do prvního patra, kde se nacházelo V.I.P. zázemí. K dispozici také byl malý koktejl bar (nazvučený z hlavního sálu) a velká restaurace s kavárnou. Technické vybavení RMH bylo na špičkové úrovni, skvělá aparatura, plasmové obrazovky po stěnách klubu, velké plátno nad pódiem. Již od začátku bylo na návštěvnících party vidět, že jediný důvod, kvůli kterému na akci zavítali, bylo setkání s Alanem. Většina z nich postávala na kraji parketu a netrpělivě vyhlížela příchod naší hvězdy. Téměř přesně v deset hodin se všichni dočkali. Alan Wilder doprovázený svojí manželkou Hepzibah Sessa dorazil na místo konání a hned před klubem museli vzdorovat prvnímu hroznu fanoušků žádajících podpis a společnou fotografii. Možná tato událost zapříčinila, že sešlo z plánovaného oficiálního přivítání Alana na pódiu a jeho uvítacího proslovu. Pár se za pomoci ochranky protlačil do V.I.P. sektoru a alespoň od zábradlí prvního patra pozdravil fanoušky máváním a zvednutým palcem. V tuto chvíli nastaly pro Alana krušné chvíle. Na rozdíl od předcházející berlínské party velice ochotně souhlasil s možností setkání s fanoušky. Pokud se někdo chtěl s Alanem setkat osobně, jedinou překážkou mu byla dlouhá, více než hodinu trvající fronta. Alana nepotkáváte jen tak každý den, takže takové, i když nepříjemné, čekání se určitě vyplatilo. V první etapě ochranka pouštěla fanoušky po skupinkách, ale i v tomto malém počtu si to někteří vyložili jako vhodné místo pro souboj a soutěž o co nejostřejší lokty, takže po chvilce organizačních dohadů došlo ke změně a fans přistupovali jednotlivě. Ve V.I.P. zóně jsem se mihnul jen dvakrát, většinu času jsem se staral o dění dole v klubu, ale musím přiznat, že Alan má snad až božskou trpělivost. Celou noc se na všechny mile usmíval, ochotně pózoval do fotoaparátů, podepisoval všechny možné artefakty, většinou s osobním věnováním, no zkrátka oželel jakoukoliv vlastní zábavu právě na úkor svých fanoušků. Podle našich odhadů se s Alanem vyfotilo více jak 300 fanoušku, téměř každý chtěl alespoň dvě fotografie, takže si zkuste představit jaké to je, když vám do očí bleskne tolik fotoaparátů. Mezitím Hep čile pobíhala po celém V.I.P., zastavovala se s lidmi, které znala, seznamovala se s lidmi, které neznala, často se bavila pozorováním tanečníků na parketu, prostě bylo jí pořád všude plno a bavila se za oba dva. Ve tři hodiny ráno Alan a Hep opustili Retro Music Hall. Zábava v klubu pokračovala ještě další hodinu a již se hrálo pouze na přání zbylých fanoušků. A přání to bylo poněkud jednotvárné, mělo dvě slova, první začínalo na D a druhé na M. Ale zpátky k Wilderovým. Jejich kroky nesměřovaly zpět do hotelu, ale v doprovodu několika fanoušků do dalšího klubu Radost FX. Tam se konalo velice neformální setkání a Alan byl jen jedním z anonymních návštěvníků klubu. Jakmile jsme ukončili party v Retro Music Hall a sbalili svých pět švestek, spěchali jsme hned do Radosti. S celou výpravou jsme se srazili přímo ve dveřích a zachytili tak přesun do dalšího podniku, jehož jméno mi zůstalo utajeno. Únava se postupně podepsala na všech zúčastněných, takže jsme všichni zapadli do sedaček a v poklidu pokračovali v hospodském tlachání. Jediný, kdo ještě sršel až nezkrotnou energií byl Vlad. A snad jen taková malá perlička na závěr, Alan se zde poprvé setkal s lahvovým pivem Litovel, což nám zabralo delší čas, kdy jsme se bavili o množství různých pivovarů v Čechách a naše mezinárodní výprava se pokoušela co nejpřesněji vyslovit jméno tohoto litovelského piva.
Je jasné, že pro všechny byla sobota poněkud náročnější, takže neděle pro nikoho nezačínala hned z rána. Po takové akci je potřeba se trošku provětrat a Alan s Hep využili nedělní den k projížďce po Vltavě.
Poslední den Alanova pobytu u nás. Pro Alana a Hep to bylo hlavně balení a odhlašování se z hotelu, ale v plánu byl ještě jeden rozhovor v rádiu Wave. Před odletem se stihlo ještě poslední společné jídlo Alana, Hep a hlavních organizátorů Recoil party.
A nezapomeňte, své štěstí najdete na konci duhy...